Virtuální Ďolíček

Virtuální Ďolíček přináší čtenářům dvoudílný rozhovor s končícím trenérem Klokanů.

Nikdo nemůže hodnotit působení Pavla Hoftycha u Botiče jako neúspěšné. Za tři roky toho zvládl se svým týmem více než dost. Nejprve postoupil do nejvyšší soutěže, ve které se následně s přehledem zachránil. A v uplynulé sezoně vytáhl podceňované mužstvo až na šestou příčku a podepsal se tak pod největší úspěch Bohemky posledních deseti let. Pavel Hoftych odchází na vrcholu, nový ligový ročník začne na lavičce slovenské Trnavy. Nastal tedy vhodný čas na vzpomínky oblíbeného trenéra na angažmá v zelenobílém klubu. Virtuální Ďolíček vám přináší první část z dvoudílného rozhovoru s ústeckým rodákem.


Trenére, kdyby vám někdo před devíti měsíci řekl, že budete bojovat o čtvrté místo, co byste mu vzkázal?

Určitě bych řekl, že je to nereálné, a že na to naše síly nejsou. Na druhou stranu jsme něco podobného prožili ve Zlíně, kde jsme se jeden rok jen těžko zachránili, a druhý rok jsme skončili osmí. I tehdy jsme atakovali pátou příčku. Jsem přesvědčen o tom, že když se mužstvu nechá čas a je prostor ho dotvořit, tak se stane, že získá sílu a lauf. Přesně to se povedlo v Bohemce.

Ale na začátku se sezona moc nelišila od té předešlé. Na podzim tým neměl dobré výsledky a blížil se pásmu sestupu.

To určitě. Po čtrnáctém kole jsme měli 13 bodů a jeli jsme do Teplic. Čekaly nás i zápasy s Hradcem a Plzní, takže se mohlo klidně stát, že jsme po podzimu mohli mít 15 bodů a být v tom namočení s ostatními. Ale ukázal se charakter týmu. Nikdo nic nedostane zadarmo a my jsme dostali odměnu v podobě bodů díky tomu, že jsme byli výborný tým. 

Jaké byly hlavní zlomy, díky kterým se výsledky zlepšily?

Neřekl bych, že to byl nějaký zlom, spíš se ten tým postupně vyvíjel a kolikrát je to o štěstí, protože bez toho nedokážeš nic. Taky je důležitá chemie v kabině. Třeba před Příbramí jsme na tři dny odjeli z Prahy a prospělo nám, že jsme změnili prostředí a viděli jsme život z jiného pohledu. O úspěchu rozhoduje spousta maličkostí. Vzpomeňme třeba na přeřazení Škody do béčka. Ten se pak vrátil a pomohl otočit utkání s Libercem. To pro nás bylo hrozně důležité, protože jsme se potřebovali „vrátit do hry“ a tímhle se to povedlo, takže pokud mám mluvit o klíčovém zápase podzimu, tak to byl právě Liberec.

A pak přišla devítibodová série na závěr…

Jasně, tam bylo moc důležité utkání v Teplicích, potom odpracovaná výhra s Hradcem. A potom slavné vítězství s Plzní, když jsme se stali druhým týmem, co Viktorku porazil. Tahle šňůra nás hodila do klidu.

S klidem se šlo asi lépe i do zimní přípravy. 

Bylo to důležité i z hlediska ekonomiky klubu, protože jsme nemuseli dělat žádný posily. Pokud bychom měli 15 bodů, tak jsem měl přislíbeny od vedení nějaké příchody. Ale to jsou další náklady – třeba milion na hráče. Takhle jsme ale nemuseli do mužstva investovat a byli jsme v klidu. Kdybych však věděl, že se v prvním kole zraní Kaufman, tak bych v takovém klidu nebyl. Na týmu jsme ale viděli i nárůst výkonnosti a obecně to fungovalo líp než předešlou zimu, takže do jara jsem byl optimista. 

Velkou část sezony se Bohemka potýkala s celkem velkou marodkou, proč Kaufman nebyl k dispozici celé jaro?

Neřekl bych, že máme velkou marodku. Máme úzký kádr a je hodně vidět, když vypadnou dva hráči. Kaufman byl na plastice křížového vazu. Koleno ho limitovalo celou kariéru, ale přišlo se na to až teď na jaře. Je škoda, že se neléčil dřív, ale věřím, že od srpna bude zase platným hráčem.

Při úzkém kádru bylo třeba hodně rotovat se sestavou. Jak se skládala základní jedenáctka?

Mě tohle hraní baví. Měl jsem štěstí, narozdíl od jiných trenérů, že jsem si to mohl vyzkoušet u mládeže ve Zlíně. Tam jsem měl 4 hráče na střídání a já chtěl, aby hráli všichni, takže mám vyzkoušené točení postů. Každý hráč má svůj potenciál. Třeba benjamínek Kraus je velmi šikovný fotbalista, ale má ohromné štěstí, že Bohemka si nemůže tolik dovolit kupovat hotové hráče. Je šance pro mladé kluky, protože kvalita a šíře toho kádru není tak velká. Například jsme na levém beku zkoušeli Bartka. Jednou zahrál lépe, jednou hůř. Vyplynulo nám z toho, že je jako alternativa na pozici levého obránce použitelný. David má výhodu, že je hodně univerzální. Na druhou stranu to je bezemoční typ a my bychom potřebovali, aby zápasy víc prožíval. To platí o více hráčích. V tomhle dávám vždycky za příklad Lukáše Hartiga, který i když nemůže tolik trénovat, tak když vběhne na hřiště, tak je to uragán, který chce vyhrát za každou cenu. Tohle je vlastnost, která spoustě dalších hráčů chybí. Ale to není problém jen Bohemky. Potýká se s tím hodně klubů a my jsme se s tím vyrovnali dobře.

Postupem sezony jste vytahoval i hráče z béčka, počítá se s nimi dlouhodoběji? 

Ono to spíš bylo látování. U béčka je vždy potřeba vyčlenit kvalitu od kvantity. A pokud je jeden hráč za sezonu přičleněn do áčka, tak je to optimální. Víc to snad ani nejde, protože by klesla kvalita. Z béčka má předpoklady třeba Potočný, ale musí daleko víc pracovat. Je to o tom, že ti kluci nesmí v tomto věku dostat nic zadarmo. Optimálně to zvládli Kraus a Martin Nešpor, kteří pochopili, že je velký rozdíl mezi dospělým a mládežnickým fotbalem a postupem času se na něj adaptovali.

Sledujete i hráče z dorostu?

Určitě máme přehled. Víme o Budínském a Vašutovi, kteří jsou v juniorce. Co mám informace z mladých, tak samozřejmě Nerad. Potenciál má, ale musí hodně pracovat a svou roli tam sehraje i přirozený vývoj, protože má asi pětatřicet kilo. Ale nejsem ten, co od rána do večera objíždí zápasy. To by mě ten fotbal ani nebavil. Je dobré mít kolem sebe dobré lidi a já pevně věřím sportovnímu řediteli mládeže Tomášovi Požárovi. 

Až jednou budete vzpomínat na angažmá u Botiče, co se vám vybaví? Fanoušci vás nejdříve kritizovali, že nedáváte moc gólů, teď se s vámi zase těžko loučí…

Všechno je to o nějakém vývoji. Kdybychom první rok nepostoupili do ligy, tak bych se asi ocitnul pod velkou palbou kritiky. Já to ale beru. Jsem profík a jsem za to placený, takže musím umět snést tu kritiku a vyrovnat se s ní. Občas jsem zaznamenal výpady z fóra, ale lepší ho spíš nečíst, protože si tím člověk ničí hlavu. 
Když si vzpomenu na první rok, tak po sestupu z ligy odešli Ordoš, Hašek, Šmarda, Rezek, Rada… Pomalu polovička toho lepšího v mančaftu. My jsme tedy vlastně budovali nový kádr z odložených hráčů, v tom to pro nás bylo poměrně těžké. Diváci vidí několik věcí. Pěknou hru, vstřelené branky, postup, vítězství, atmosféru. Jsou maximalisti a chtějí všechno. Ale všechno nejde a my jsme měli základní cíl postoupit a k tomu jsme zvolili systém. Kdybychom hráli kombinačně, tak ve druhé lize neporazíme půlku mužstev, protože ta polovina byla kombinačně lepší než my. V první lize bylo také těžké hrát na krásu proti mužstvům jako je Jablonec a Plzeň. Od toho jsme my trenéři, abychom nebyli za blbce. Celá hra se musí přizpůsobit možnostem mančaftu. Mourinho v Interu proti Barceloně hrál taky jinak než proti Bari. Museli jsme tu hru přizpůsobit a jsem rád, že se všechny cíle podařilo splnit a ještě jsme k tomu přidali bonus, protože hra měla vzestupnou tendenci a poslední rok jsme odehráli spoustu výborných utkání. Na působení v Bohemce budu vzpomínat vždy jen v dobrém.

Vývoj mužstva souvisí i s prací v kabině, kde používáte své metody. Kolik tatranek padlo na budování týmu?

S tímhle týmem už jsem pracoval trošku jinak. Je výhoda, že máme zajímavě složený realizační tým. Já jsem hecíř, Pavel Medynský je hráč, který hru ještě víc vyhecuje, protože nesnáší porážky. Venca Hradecký je zase zkušený pardál a má svůj přínos, Pavol Švantner má perfektní vliv na brankáře. Byly k tomu i nějaké soutěže, břevínka a podobně. Postupem času si kluci soutěže začali vymýšlet sami, kabina žila v pozitivním duchu. 

Jak je těžké udržet soustředění hráčů jen u fotbalu? Zvlášť u Bohemky?

Určitě je to těžké, ale musím vyzdvihnout roli lidí v klubu. Počínaje Lukášem Přibylem a pak i Láďou Valáškem, kteří dokázali tu situaci udržet. Zároveň děkuju hráčům Bohemky, že přešli tu největší krizi, která byla na podzim, kdy se výplaty dlouhou dobu zpožďovaly. Velkou roli má i Darek Jakubowicz, který se snažil výrazně pomoci, aby se situace zklidnila. 

Sledovali jste v kabině i soudní tahanice kolem Bohemky?

Vždycky něco vyjde v novinách, ale my si toho nevšímáme, nebo se to snažíme otočit do srandy. Těch soudních sporů je hodně a snažili jsme se, aby to na hráče nepůsobilo tak, že hrajeme zbytečně, protože nám někdo sebere body. Snažili jsme se z toho nedělat ještě větší obludu, než je. Pro Bohemku jsme teď byli strašně důležití jako sportovní úsek proto, že jsme se neocitli ve hře o záchranu a nedali jsme nikomu šanci, aby nás tam zatlačil. Sestup by byl katastrofa.