Virtuální Ďolíček

Virtuální Ďolíček přináší rozhovor s trenérem Romanem Pivarníkem.

Při pátečním derby se Spartou si mohli fanoušci koupit magazín 1905 Klokan, kde si mimo jiné mohli přečíst rozhovor s trenérem Bohemians Romanem Pivarníkem. Virtuální Ďolíček Vám ho nyní přináší. Jak v rozhovoru trenér Pivarník prozrazuje, v Bohemce začíná svoji desátou sezonu v zelenobílém klubu. Jedná se o třetí mužstvo vyznávající tyto barvy a paradoxně leží každé z nich v jiné zemi. Po hráčském i trenérském angažmá v rakouské Vídni odešel do slovenského Přešova. Nyní ho čeká výzva v Bohemians, jeho třetím zelenobílém klubu. 

Trénujete již více než čtrnáct let, na které působiště vzpomínáte nejvíce?
To je pravda, trénuji již od roku 2000, kdy jsem začínal v HFK Olomouc. Trenérsky nejvíce vzpomínám určitě na Prešov, protože jsem tam strávil téměř čtyři roky, což už je dlouhá doba. Vzpomínám ale také rád na Jihlavu, kde jsem byl na dvou štacích, ale také, i když ten konec nebyl příjemný, na Sigmu. Tam jsem konečně mohl po dlouhých letech trénovat doma v Olomouci.

Když mluvíte o Sigmě, s Olomoucí jste vyhrál i Superpohár v roce 2012…
A nakonec jsem klub opouštěl čtyři kola před koncem ligy, když jsme byli v tabulce na čtvrtém místě.

Řešili to s vámi i ostatní novináři. Když jste odcházel, byla Olomouc čtvrtá a po roce nakonec spadla do druhé ligy. Jaký je to pocit?
Nyní to vnímám s odstupem času. Když mě odvolali, tak jsem na představenstvu klubu říkal, že až čas ukáže, jak jsme byli úspěšní. Sám vím, že jsme hráli nad poměry toho mužstva a čas to nakonec ukázal. Lidi v klubu si neuvědomili, že to mužstvo se oslabovalo. V zimě odešel Rossi, odešel Hubník i další hráči a nikdo nepřišel, mužstvo se oslabilo. Myslím si, že na to, že jsme na jaře z deseti zápasů jen čtyřikrát prohráli, tak tam chyběla pokora.

Zajímavostí je, že pro vás je tato následující sezona desátou v zelenobílém klubu.
Ano, desátou. Ale přitom jsem byl jen ve dvou klubech. Čtyři roky jsem hrál v Rapidu Vídeň, poté jsem tam byl rok jako asistent trenéra a naposledy čtyři roky v Prešově, takže nyní začínám desátou sezonu. A zajímavé ještě je, že jsem přitom vystřídal tři různé země. Předtím Rakousko, Slovensko a nyní angažmá v České republice.

A porovnání fanoušků v ostatních klubech?
O fanoušcích Bohemky toho vím hodně, to pozná i člověk mimo klub. Ale když to vezmu doteď, mimo Bohemku, tak fanoušci Rapidu jsou famózní. Samozřejmě obrovský počet fanoušků a tam se člověk doopravdy naučil, co všechno se pro ten fotbal a pro fanoušky musí dělat. V počtech se to samozřejmě nedá porovnávat, Rapid má každý domácí zápas vyprodaný, což je přes devatenáct tisíc diváků a poháry se hrají na jiném, padesátitisícovém stadionu, protože kapacita prostě nestačí. A stalo se nám, že jsme museli v posledním kole ligy, kdy se hrálo o titul mistra, přeložit zápas z našeho stadionu na městský, protože nestačila kapacita stadionu. Za šest hodin se těch padesát tisíc míst prostě vyprodalo. Takže něco famózního.

Nyní jste se i s prezidentem našeho klubu Antonínem Panenkou zúčastnili jejich akce ve Vídni.
Ano, s Tondou jsme byli na rozlučce, kde se loučili všichni se stadionem. Budou stavět dva roky novou arénu pro přibližně dvacet osm tisíc diváků, protože jednoduše současná kapacita již nestačí.

Přijel jste někdy do Ďolíčku v pozici trenéra?
Jako trenér jsem tady nikdy nebyl, ale hrál jsem v Ďolíčku. Dokonce vícekrát, ale jen za federální ligy. Za Duklu jsem hrál čtyři roky, se Sigmou jsem zde hrál za federální ligy. Samozřejmě jsem zde odehrál i přáteláky v osmdesátých letech. Naposledy jsem zde hrál snad v sezoně 1993/94, asi na podzim v devadesátém třetím.

Jak jste se dostal do Bohemky, bylo to rychlé?
Přesun byl hodně rychlý. Kontaktoval mě sportovní ředitel Tomáš Požár s ředitelem klubu Ladislavem Valáškem. Došlo ke schůzce v Brně a druhý den jsem cestoval do Prahy a podepsal jsem smlouvu. Jednání bylo hodně rychlé.

A jak probíhal ten první týden po podepsání smlouvy?
Stalo se to během dovolené, takže jsem měl čas vyřešit realizační tým. Zůstal zde Dalibor Slezák, který za Bohemku dříve hrával a trénoval, takže jsem rád, že jsme na to mohli takto navázat. Znal jsem ho jako hráče, párkrát jsme se potkali i v Kroměříži. Jeho ale samozřejmě představovat nemusím. A v těch dalších týdnech nebyl žádný problém. Sice je to stále chaotické, trénujeme dopoledne, odpoledne, přesouváme se, ale to je v každém klubu, hodně se trénuje. Neměl jsem zatím čas na nic jiného. Za ten měsíc jsem v Praze vlastně ani nebyl.

Můžete představit ostatní členy realizačního týmu?
S Tomášem Truchou jsem začínal v Olomouci. Ještě když jsem hrával za Sigmu, poprosil jsem klub, jestli bych nemohl trénovat přípravky a tam jsme se potkali. V té době jsme spolu začali pracovat, to byl asi rok 1992. Když jsem ukončil kariéru, tak mé první angažmá bylo v HFK ve druhé lize. Tam jsem s Tomášem začal pracovat. Poté se naše cesty rozdělily, protože jsem šel na jiné angažmá. Dali jsme to dohromady až nyní. On působil v Jihoafrické republice, ale byli jsme spolu stále v kontaktu.

Poté přišel nový trenér brankářů Martin Vaniak.
S Martinem jsme spolu ještě hrávali v Sigmě a o fotbale stále diskutujeme. Já jsem ho zde chtěl. Byl to vynikající gólman a jsem rád, že jsme ho dokázali dostat do Bohemky.

Jak by se dala zhodnotit příprava? Panuje spokojenost s výsledky?
Výsledky jsou samozřejmě důležité a je příjemné vyhrávat v přípravě, ale po těch letech hlavně ze zahraničí si člověk nějak zvyknul, že se trenér a hráči chystají na to, aby dokázali plnit dané tréninkové dávky. Zápas je tam vsunutý, aby měl hráč aktivitu, herní praxi, ale dávám pozor na to, abychom maximálně trénovali. I v zápasech rozdělujeme hráčské vytížení po poločasech, aby nedošlo k tomu, že se hráči unaví a zraní. Nemůže hráč odehrát devadesát minut v maximální únavě a další den hned nastoupit do tréninku. Snažíme se před zápasem i po něm maximálně trénovat. I z tohoto důvodu je to s výsledky někdy složitější. Nejde naplno trénovat, aby všichni hráli a ještě vyhrávat. Chybí i určitá souhra, je tam únava. Takže takový tlak na výsledky tomu nedávám, ale spoléhám na to, abychom absolvovali vše, co chceme. Příprava je krátká, jednou za půl roku a poté je dost času v tom hlavním období se věnovat herním i ostatním věcem a to co mužstvo potřebuje.

Jak se těšíte na ligu?
Samozřejmě se těším, protože mám rád, když jsou mistrovské zápasy. Trénovat je jedna věc, ale konečně přejdeme na rytmus, na který jsme všichni zvyklí: tréninkový cyklus, zápas a v týdnu opět tréninky a zápas. Těším se na to, že budou chodit diváci a dokáží vytvořit perfektní atmosféru. Je to určitě lepší, než jen trénovat.

Rozhovor spolu vytváříme týden před zápasem se Spartou, už nyní máte v hlavě sestavu? O čem se nejvíce rozhodujete, kde ještě máte otazníky?
V hlavě už sestavu mám, ale musíme si uvědomit, že máme částečně problémy. Jedna věc je, že dva hráči nemůžou nastoupit proti Spartě (po dohodě mezi kluby nemohli hrát Milan Švenger a Lukáš Pauschek, kteří jsou v Bohemians na hostování, pozn. red.). Za druhé máme hráče, kteří byli zraněni ještě z minulé sezony, což je Bartek, Engelmann a Šírl. Radek ale s námi už trénuje od začátku přípravy. Myslím si, že problémů máme na začátku dost, ale určitě budeme chtít překvapit.

Takže o rozestavení a sestavě má trenér týden před startem ligy jasno?
Ještě nám sice vypadnul Nerad, ale sestavu a rozestavení mám v hlavě. Nyní mám tak dva otazníky. První zápas náš čeká se Spartou a to je jiný soupeř než ostatní, takže tomu musíme přizpůsobit určité věci.

Na co se fanoušci pod vaším vedením mohou těšit?
Chceme hrát aktivně, podložit to fotbalovostí a mám rád mužstva, která dokáží bojovat a hrát běhavý a rychlý fotbal. Bohemka se tím v minulosti prezentovala. Uvidíme, jak nám na to sednou typy hráčů, kteří zde jsou, ale určitě se budeme snažit tímto fotbalem prezentovat.