JUDr. Pavel Fráňa: Blíží se konec soudních sporů
Svatoslav BaťaPřinášíme velký rozhovor s minoritním akcionářem Bohemky.
Celé dvanáctileté martýrium soudních sporů leželo na bedrech JUDr. Pavla Fráni, dlouholetého fanouška Bohemky a minoritního akcionáře klubu, jenž stál u samotné záchrany klubu zjara 2005. I on si nyní snad již může pomalu oddechnout a užívat zaslouženého vítězství. Přinášíme vám nyní velký bilancující rozhovor s jedním z hlavních strůjců vítězného tažení za záchranou fotbalové Bohemky.
Dá se říci, že jste byl hned u začátku aktivit na záchranu fotbalové Bohemky po jejím krachu na jaře 2005. Proč jste se rozhodl pomoci zrovna našemu klubu? Měl jste už před krachem zelenobílou krev?
Od třetí třídy jsem chodil tři roky do Klokánka (dříve legendární odbor všesportovních přípravek TJ Bohemians, pozn. red.), a jakmile generačně končil Klokánek a měl jsem si zvolit sport, tak jsem šel za Bohemku hrát fotbal. Hrál jsem ho až do osmnácti, takže jsem hrál nejvýše za ligový dorost. Byl jsem v týmu s Michalem Petroušem, později s Petrem Koubou… Ale pak jsem šel studovat práva a dál jsem se ve fotbale neposunul, i když srdce už zůstalo u klubu navždycky.
Když přišly ty problémy, tak jsem to sledoval zvenčí. Začali mi volat lidi kolem Bohemky, zda bych se záchranou klubu nemohl pomoci. Rozjet to bylo hodně těžké, ale začal jsem se angažovat. Domluvil jsem se s Emilem Buřičem a s ním jsme založili akciovku AFK Vršovice. On jako nadšený Bohemák byl prvním jednatelem. Začali jsme vytvářet první protitlak proti převodu značky na Střížkov. V té době za mnou přišel i Lukáš Přibyl s lidmi, kteří zakládali Družstvo fanoušků a vlastně původně nevěděli, jaká je moje úloha a cíle. Poměrně rychle jsme se však domluvili, že úmysly jsou úplně stejné, a rozhodli jsme se s fanoušky nastavit trvalý podíl v nově vznikajícím klubu. Smluvně se DFB garantovala jeho práva ve vedení klubu a to platí dodnes. Tehdy jsem se poprvé setkal i s Petrem Svobodou (předseda CU Bohemians Praha provozující mládež, pozn. red.), a ten mi vysvětlil mnoho ze zákulisních a historických vazeb kolem Bohemky. I z jím vedeného sdružení se potom stal akcionář.
Prvním úkolem na dlouhé cestě bylo vyřešit problém nástupnictví a historické kontinuity, aby se mohlo od nové sezóny nastoupit do ČFL…
Ano, začali jsme tím, že jsme dali nabídku prvnímu správci konkurzní podstaty Humlovi na odkup aktiv, probíhala jednání na ČMFS atd. Na svazu byli vůči nám vstřícní a zejména Petr Doležal tehdy hájil pozici, která by prospěla fotbalu jako takovému a vůči naší aktivitě byl velice pozitivní. Bohemku se nám podařilo povznést z popela a dále se hledal strategický partner, který by klubu pomohl finančně. Už tehdy jsme přišli za Darkem Jakubowiczem, který měl ze začátku hodně obav, protože naše pozice byla tehdy hodně nejistá. Mravenčí prací jsme ho nakonec dotáhli až k majetkovému vstupu do klubu, což bylo naprosto klíčové pro další rozvoj a finanční zabezpečení.
Měli jsme tedy zpět legendární klub, na nějž chodily tisíce fanoušků a trhal historické rekordy zájmu a návštěvnosti třetí ligy. Začaly ale i první problémy. Ukázalo se, že Bohemka nemá jen přátele, ale i houževnaté odpůrce. Jak ty právní bitvy vlastně celé začaly?
Karel Kapr a Michal Vejsada neustále napadali historickou kontinuitu. Mimo jiné i proto se po roce koupila druholigová licence, což byla pro nás svým způsobem i dobrá pojistka, kdyby někdo úspěšně rozporoval naši ligovou příslušnost a práva k soutěži. Ta licence už totiž neměla nic společného s historickou licencí zkrachovalé Bohemky. My tak měli naprostou jistotu, že o soutěže už nadále nepřijdeme. Naštěstí jsme toho využít nemuseli a stav, kdy jsme podle FAČR legitimním nástupcem 111 let starého klubu, stále trvá. Ale to už se rozběhly spousty dalších sporů s našimi hlavními dvěma nepřáteli.
V loňském roce byly učiněny konečné kroky k ukončení konkursu, který Bohemku sužuje dvanáct let. Jak to bylo s tímhle příběhem od začátku?
Konkurs není hotový dodneška, i když se tam vyskládala nakonec 100% částka k uspokojení věřitelů, což je vlastně naprosto neuvěřitelné, historická anomálie. První kontakt s konkursním správcem Humlem na jaře 2005 proběhl, když jsme podali nabídku na odkup veškerých aktiv v konkursu zapsaných, tedy zejména práv k členství v ČMFS, soutěžím a hráčům. Byl tam i nějaký movitý majetek, tréninkové vybavení a tak. Podali jsme nejvyšší nabídku a soud schválil správci Humlovi, aby nám to prodal. Jinak by ten majetek automaticky ztratil na hodnotě, pokud by se ve fotbalové činnosti nepokračovalo. ČMFS varoval správce, že když ta hráčská práva neprodá, tak z našich mládežníků udělají volné hráče a nebude už z toho mít nikdo nic. Tehdy se do veřejné soutěže přihlásilo AFK, DFB, Vejsada, který byl jako osoba spojená se společností před krachem ze zákona vyloučený, a Pavel Vandas. Kdyby ale ten vyhrál, tak by porušoval předpisy fotbalového hnutí kvůli tomu, že byl hráčský agent. Proto i on svou nabídku nakonec stáhl, stejně jako DFB, které s námi začalo spolupracovat. AFK Vršovice tedy vyhrál a nastal vleklý spor.
Kvůli nepořádku pana Humla protistrana namítala, že špatně sepsal soupis konkursní podstaty, a pokud udělal špatně seznam, tak to nemohl prodat. Je to sice velmi formalistický výklad, ale nakonec u soudu uspěl. Soud se vyjádřil ve smyslu, že prodej takto sice nemohl proběhnout, ale ve výsledku s konečnou platností ten prodej nijak nezrušil, takže trvala nejistota. Jak se to vleklo, tak jsme začali zvažovat, jakým způsobem to nakonec celé narovnat. V průběhu doby se měnili správci a přístup každého z nich byl trochu odlišný. Nejdřív přišel Tůma, který zapsal všechno znovu a tím zavdal podhoubí ke vzniku těch vleklých sporů. Za čtrnáct dní potom rezignoval… Na scéně se potom objevil Vendelín Mihalik, který začal podávat ty veškeré žaloby z pozice právního zástupce nového konkurzního správce Draslara. Přes odkup některých pohledávek se dostal do věřitelského výboru Vandas, Křížek a celá tahle stará parta, a díky jejich aktivitám se to ještě víc komplikovalo. Nejhorší bylo, že dosáhli přes veškeré nejasnosti odsouzení Petra Svobody a Lukáše Přibyla.
Díky tomuto rozsudku jsme zjistili, že bude velmi obtížné dosáhnout jednoznačného vítězství a po další změně konkursního správce jsme se rozhodli usilovat o co nejrychlejší ukončení konkurzu i za cenu větších investic. Skoupili jsme všechny dostupné pohledávky, z nově získané pozice ve věřitelském výboru podali námitky proti výkonu funkce správce konkurzní podstaty a ten byl i z důvodu těchto námitek vyměněn. Ve věřitelském výboru se však díky koupi desetitisícové pohledávky udržel Vandas a přesně takovou tam má i Vejsada. A právě oni dělají ty problémy, kvůli kterým to vlastně pořád není ukončeno.
Zmínil jste jediný spor, kde padl v kauze Bohemians trest pro naši stranu. Podle výkladu soudu vedení Bohemky neoprávněně zpeněžilo Honzu Morávka. Bylo to přelomové rozhodnutí v celé kauze?
Podhoubí ke všem sporům vzniklo vlastně právě díky tomu, že jsme naprosto oficiálně a legálně prodali hráče Morávka a tím všichni ucítili možný výdělek. Je to asi nejabsurdnější spor, co jsem v životě zažil – s péčí řádného hospodáře se snažíte, aby peníze přišly do společnosti, která byla naprosto bezcenná, a vlastně jste odsouzen za to, že jste ji poškodil.
K dohodě nakonec pomohla výrazně i sama fotbalová asociace. Jakým způsobem?
Dohoda s Vejsadou na půdě FAČR byla o tom, že svaz odkoupil od Vejsady jeho pohledávky a my jsme je následně koupili od FAČR. Od Vejsady jsme potom koupili akcie společnosti v konkursu, kde od té doby byl statutárem Vláďa Suchý a nyní Ondřej Novotný. V tomto sehrál pro Bohemku velmi pozitivní roli Miroslav Pelta, který se jasně postavil za vyřešení tohoto našeho táhlého sporu a kauzy tří Bohemek. V té době zůstal u Bohemky v konkursu už jen jeden velký věřitel - Finanční úřad, který nechtěl přistoupit na žádnou domluvu. Takže jsme správci nabídli dohodu, že se uspokojí ze sta procent všichni věřitelé. Cena na úhradu všech nutných pohledávek a odměn se tam tedy z našich zdrojů složila a dále jsme očekávali jednoduchý formální krok, že se vše schválí, což taky schůze věřitelů provedla.
Na základě toho tedy mohl být konkurz definitivně uzavřen? A kdy k tomu konečně dojde?
Správce podepsal smlouvu o narovnání, což způsobilo, že se ukončily veškeré právní spory. Ve finále měl správce vypracovat tzv. konečný rozvrh, což je v podstatě dokument ukončující z jeho pohledu konkurzní řízení. To udělal, odevzdal na soud, a v tu chvíli k tomu mohou dát nějaké námitky už jen věřitelé. Samozřejmě, že se našli dva: jeden věřitel, zastoupený Pavlem Vandasem a ještě další, který je prodlouženou rukou Karla Kapra. Podali námitky, což je absurdní: oni jsou věřitelé, konečný rozvrh říká, že dostanou zpět 100% svých pohledávek, a oni namítají – nám se to nelíbí jen proto, že je v té zprávě něco špatně napsané. Teď se budou tedy projednávat námitky, ohledně čehož je nařízeno soudní jednání na červen. My doufáme, že soudce námitky zamítne a tím bude závěrečná zpráva potvrzena – říká se tomu rozvrhové usnesení. To bude rozhodnutí soudu prvního stupně, ovšem opět je tu možné odvolání. Potom se tedy uvidí, jestli budou za každou cenu škodit a oddalovat to, nebo už to nechají být a definitivně konkurs skončí. Tím by byl konkursní příběh úplně uzavřen a tahle kapitola historie Bohemky bude za námi.
To by byl konec příběhu Vejsada. Potom je druhý příběh a to je pan Kapr…
Ano, to je jiná kategorie. Ten si to tehdy prostě založil, udělal tiskovku, že "Bohemka" funguje, a víc už ho nic nezajímalo. Strašně mu v tom tehdy pomohl pan Šach z vedení TJ, který jim dal licenci. Kapr udělal na samém začátku takovou nátlakovou konstrukci i na svaz, že si díky údajnému právu na jméno Bohemians nasmlouval sponzory v hodnotě 50 milionů korun. ČMFS později řekl, že nástupci jsme my v Ďolíčku a Střížkov pod jménem Bohemians hrát nesmí, tak Kapr zažaloval svaz o těch 50 milionů. Tu sponzorskou smlouvu nikdy nevytáhl, ale na základě předběžného opatření soudu byl puštěn do soutěží. Vypadá to, že ani spory se svazem nevyhrává a zdá se, že i fotbalový svaz svou pozici ustojí. Těch pár věcí, co s ním má FAČR nevyřešených, bude moci být dokončeno na základě těch rozsudků, které nyní máme my. Prokázalo se, že to byl jen takový krásný smyšlený příběh, jak přijít ke zlatu a nic nemuset dělat.
Fanoušci v této kauze obvykle vidí hlavního viníka v Tělovýchovné jednotě Bohemians, která Kaprovu klubu původně pronajala název a logo. TJ však otevřeně v této věci nijak nevystupuje. Jaká je tedy její skutečná role?
TJ tohle skutečně udělala, i když v původní ochranné známce neměla vůbec fotbalovou činnost ošetřenou a proto se i soudně prokázalo, že k tomu došlo neoprávněně. Následně si potom zažádala o novou ochrannou známku, která jim byla udělena v loňském roce. Ta už jim ošetřuje skutečně vše mimo provozování oddílu kopané, který jsme si mezitím zaregistrovali my. Na základě toho poslali vloni na Bohemku dopis, abychom se zdrželi užívání jejich ochranné známky. Pikantní je, že to TJ neudělala sama, ale zmocnili Kaprovu společnost, aby je v tom zastupovala. Toho bych se ovšem vůbec nebál, protože v téhle věci už i odvolací orgány Úřadu průmyslového vlastnictví potvrdily, že ta naše známka je opravdu jen naše a platí na všechny činnosti spojené s fotbalem.
Upřímně, když jsme si zaregistrovali víc známek ve spojitosti s logem Bohemians 1905, tak jsme v průběhu sporů zjistili, že vyloženě na kopanou nemá tu nejslavnější známku, tu původní, registrovanou nikdo. Tudíž jsme se rozhodli, že když my jsme oficiální pokračovatelé historie, tak si ji zaregistrujeme. Takže vlastně z vnitřního pohledu TJ to byla od pana Šacha a spol. pořádná nedbalost, protože oni to měli zaregistrované na teplákovky, na nějaké klíčenky, ale na činnost kopané nikoliv.
Takže jsme zaregistrovali ochrannou známku a logo Bohemians Praha pro činnost oddílu kopané, ustáli jsme to, prošlo to všemi instancemi a máme ji definitivně potvrzenou.
To je pro fanoušky skvělá zpráva. Potom tu ovšem byly žaloby týkající se vlastní činnosti fotbalového klubu pana Kapra. Jak to vypadá s nimi?
Ano, paralelně jsme se snažili, aby Kapr nehrál fotbal, neměl náš název, neměl logo na dresech a tak dále. Takže jsme podali žalobu společně s DFB, která se poté rozdělila na dvě řízeni. První s DFB, kdy jsme chtěli docílit zákazu působení jeho klubu pod názvem Bohemians, a pak druhé, kdy jsme zase chtěli, aby nám zaplatil peníze, které tím neoprávněně získal.
V onom sporu společně s DFB se teď zcela čerstvě jednalo u konečného odvolacího soudu, kde to dopadlo s definitivní platností tak, že se opravdu zakazuje Kaprovi, aby se zdržel označování fotbalových mužstev názvem Bohemians a jakéhokoliv užívání tohoto názvu v souvislosti s fotbalovou činností. Na základě rozhodnutí soudu je povinen změnit název do 60 dnů. Pokud to nebude respektovat, tak může DFB jít a exekučně vymoci změnu názvu. Současně jsme chtěli dosáhnout rozhodnutí o bezdůvodném obohacení a soud přiznal Bohemce dva nároky v souhrnné výši přes čtyři miliony korun. Ty Kaprovy společnosti jsou už dnes nejspíš jen prázdné skořápky, ale uvidíme. V každém případě vrchní soud ve všech těch sporech už má jednotný názor. Už by to tedy nic nemělo změnit a ve vztahu ke Kaprovi máme nyní volnou cestu dohrát to do konce.
Jedná se o dva druhy sporů. Ten první je z titulu toho, zda jsme právoplatným pokračovatelem původního klubu, ten druhý je z titulu právoplatného držitele ochranné známky.
Ochranná známka je tedy, jak již bylo řečeno, ve všech instancích potvrzena. Teď se to ještě potvrdilo i v tom druhém sporu. Oboje potvrdily odvolací soudy a na základě toho věříme, že soudní spory už jsou u konce. Po rozsudku Vrchního soudu už není žádný řádný opravný prostředek. Lidi kolem pana Kapra asi ještě mohou dát nějaké formální dovolání k Nejvyššímu soudu, ale to už je bez naděje na úspěch. I tak nemá takové dovolání odkladný účinek a tato rozhodnutí automaticky nabudou právní moci.
Dá se vůbec vyčíslit, o co všechno tyto vleklé spory Bohemku připravily?
Za těch dvanáct let to v součtu znamenalo, že jsme v podstatě museli vzít jeden celý roční prvoligový rozpočet a rozpustit ho v těchto věcech. A to se bavíme jen o přímých výdajích, k nimž se musí přidat ještě odchody hráčů, kteří díky konkursu přestupovali bez toho, aby za ně mohly dorazit do klubu peníze. To není jen Morávek, ale třeba i Nešpor, Škoda, Moravec, Nerad, a další… Ale i tak se to Bohemce podařilo přežít a jsem za to moc rád.
Spadl tedy i vám díky těmto čerstvým rozsudkům pořádný balvan ze srdce?
Dvanáct let života je za námi a pro mě to už delší dobu znamenalo, že už jsem pomalu ani nemohl chodit v klidu do Ďolíčku na fotbal. Všichni se ptali jen na právní spory a já si nemohl užít v klidu ani ten párek. Takže věřím, že teď už budu moci pro Bohemku řešit veselejší záležitostí, třeba nějaké pěkné přestupy...