Hůlka: Situace s fanoušky je smutná
Jan StrýhalRemízu s Českými Budějovicemi komentuje obránce Lukáš Hůlka.
Vedli jsme, ale bohužel se nám nepovedlo dovést zápas do vítězného konce...
Můžeme se na utkání koukat asi z různých pohledů. Jeden bod jsme samozřejmě získali, ale hráli jsme doma, kde bychom měli být silní a body sbírat. Hlavně proti soupeřům, kteří se v tabulce nachází okolo nás, což Budějovice jsou. Když se podíváme zpětně na vývoj utkání, kdy jsme vedli a ve druhé půli soupeře přehrávali, tak je to pro nás ztráta.
Oproti předchozím domácím zápasům jsme se více pokoušeli o kombinační rozehrávku...
Myslím, že hřiště už bylo v lepším stavu. Pro kombinaci rozhodně daleko schůdnější, než v polovině února. Snažili jsme se hrát více po zemi. Pořád tam jsou chvíle, kdy by míč uskočit nemusel, ale stane se tak. Podmínky jsou pro oba týmy stejné a rozhodně se fotbal hrát dá. Nejde o nějaký velký faktor, který by hru ovlivnil.
Jak jsi viděl penaltovou situaci?
Těžko ji hodnotit, protože si ten moment moc nevybavuji, ačkoliv jsem byl blízko. Vím, že před naší brankou vznikl závar a najednou se míč dostal k našim dvěma hráčům, u nichž byl i jeden hostující. A právě jeho noha byla u míče asi o něco dříve, ale přesně to nevím. Na utkání byl ovšem i videorozhodčí, který penaltu posvětil a s hlavním rozhodčím si situaci vykomunikovali.
I Budějovice vsadily na rozestavení se třemi středními obránci, což pro ně není typické a ke změně sáhly po dlouhé době. Překvapily tě tím?
Při přípravě na každé následující utkání vzhlížíme k posledním zápasům soupeře. Určité překvapení to bylo. Možná spíš pro trenéry, kteří nás upozornili na některé věci. Neřekl bych, že by nám trvalo si na to zvyknout, spíš jsme některé věci vyhodnocovali jinak. V průběhu utkání jsme rozestavení změnili a je normální, že se v samotném průběhu klání takové věci mění. Nakonec se to ukázalo jako prospěšné, protože jsme šli do vedení. Druhý poločas byl víceméně pod naší kontrolou a je škoda, že utkání neskončilo naším vítězstvím.
Všechny situace si úplně nevybavuji, ale nemyslím si, že by jich měli hodně. Spíš více drželi míč, kombinovali a měli oproti nám více sebevědomí. Možná se mohlo zdát, že jsme horším týmem na hřišti, ale stav byl stále bezbrankový a celý druhý poločas byl před námi. V kabině jsme si vyjasnili některé věci, které jsme chtěli změnit a obrátit v náš prospěch. Po přestávce se to projevilo, a proto jsme šli do vedení a hru kontrolovali.
Jaký byl rozdíl hrát i bez podpory několika desítek fanoušků na štaflích?
Samozřejmě jsme změnu vnímali. Při akci s míčem se člověk soustředí jen na zápas. Když se hra přeruší nebo se povede nějaká akce, tak jsou ale fanoušci slyšet. A je jedno, zda jich je tisíc, či pár skvělých v okolí stadionu. Vždycky to bylo úžasné. Je smutné, že když jsou takhle ochotní, tak někomu se to nelíbí a zakáže jim to. Samozřejmě se musí dodržovat určitá pravidla, ovšem z morálního pohledu je to smutné. Fanoušci nám chybí od té chvíle, co byl jejich vstup na stadion zakázán.