Turecký deník, díl čtvrtý
Petr KoukalSněhová nadílka, zrušený zápas s Karabachem a hotelview.
Musíme se vrátit do úterního rána. Plán, který každý den posílá hráčům do whatsappové skupiny vedoucí týmu Libor Koubek, vypadal následovně. Snídaně v čase 7:30-9:00, o 45 minut později meeting. Pět minut před desátou pak odjezd na utkání s Karabachem. A právě tady se vše změnilo. Ranní zprávy i instagramové profily hráčů naznačovaly, že se v Antalyi, Beleku a okolí děje něco zvláštního. Napadl tady sníh, který místní dlouho nepamatují. To mělo vliv i na vývoj našeho programu.
V půl jedné a pět minut přichází od vedoucího další zpráva. Zápas zrušen, ve 13:15 se odjíždí na trénink. Informaci jsme aktualizovali na webu i sociálních sítích. Později jsme zveřejnili také pár fotek z toho tréninku. Po sněhu ani památky, proto se zcela logicky vyrojily dotazy fanoušků z Česka. Proč se tedy nehraje? To nemůže soupeř přijet za námi? Vždyť nemůže být přece daleko. Správně, nemůže. O sníh už v tu dobu vůbec nešlo. V rámci tréninkových kempů jsou místní hřiště a stadiony pronajímány téměř nepřetržitě. Autobusy u areálů pendlují sem a tam. A pak jsou tady agentury, které to celé organizují. Náš zápas zajišťovala agentura Karabachu. Ta se snažila sehnat náhradní hřiště, ale z výše popsaných důvodů se jí to nepovedlo. Stejně tak nemohli přijet hrát „k nám“. Naše tréninková plocha byla dostupná na 75 minut. K uspořádání zápasu je potřeba alespoň 2,5 hodiny. To je ten hlavní důvod, proč se zápas neodehrál později. Nebylo kde. A jelikož to byl zápas vložený, který jsme původně neplánovali, nebyla to pro tým žádná velká komplikace.
Úterní odpoledne měli mít hráči volné, ale místo zápasu se trénovalo. Proto trenéři posunuli plán i na středu. Právě včera tedy čekalo hráče volné odpoledne po jednom dopoledním tréninku. Ale volné jak pro koho. Tomáš Necid, Daniel Krch, Martin Dostál, David Bartek a další hráči vyrazili do posilovny, sauny a bazénu. Někteří šli na společnou procházku do nedalekého centra. A někdo zůstal na hotelu a odpočíval. Volný den pomalu utíkal a blížilo se dnešní ráno.
Na hotelu ještě zjišťujeme, že se potřebujeme se soupeřem rychle spojit kvůli jedné maličkosti. Telefonní číslo uvedené na webu obsluhuje německy mluvící automat, to se nám nehodí. Tak volíme jiné řešení. V rakouské lize má Bohemka přítele. Vytáčím telefon Tilla Schumachera. Ten zvoní, ale nikdo ho nezvedá. Schumi však za chvíli volá zpět. Pozdravíme se, zdvořile se zeptáme jeden druhého, jak se nám daří a potom už Till shání kontakt. Za pár minut přichází na WhatsApp číslo, které potřebujeme. Vše vyřešeno, Schumi díky.
Během dopolední rozcvičky jsme také s kamerou prošli hotel Adalya Elite Lara a jeho okolí. Na Bohemka TV si můžete místo našeho pobytu prohlédnout blíže. Video je přímo pod tímto článkem. Na konci videa také najdete seznam klokaních dvojic, jak společně obývaly pokoje ve čtvrtém patře.
To je z Turecka vesměs všechno. Zítra po obědě odjíždíme na letiště a vracíme se do Ďolíčku. Cestu budeme monitorovat na sociálních sítích, zejména na Instagramu ve stories. Snad se vám Turecké deníky líbily, Klokani. Díky za pozornost a na viděnou v Ďolíčku!