Virtuální Ďolíček

V tichosti a tak trochu v ústraní se klokani připravovali na nadcházející prvoligovou sezónu. Jako jedno z mála mužstev neodjelo za přípravou do zahraničí...

Nemalé tréninkové dávky polykali v Hlinsku, kde našli od 8. července dočasný azyl. Změn v kádru jsme napočítali několik: Řízný obránce Tymich přestoupil do rakouského Gmündu, běhavý záložník Holota přijal nabídku sousední Slavie, brankář Michálek ukončil hostování a vrátil se do Sparty a Jiráň odešel hájit barvy Benešova.

Nejvýraznější posilou klokanů se stal Marcel Litoš z Ostravy, přišel zkušený Mlejnek ze Sparty, mladý Jindra z Bonnu a Pěnkava na hostování z Edenu. Několik nadějných mladíků bylo přeřazeno z béčka do základního kádru. Bohemka získala do útoku ostříleného Tibora Mičince, jenže ho postavila v přípravě proti španělskému CD Logroňes, zápas skončil 2:0 pro Bohemku a Španělé byli Mičincem tak nadšeni, že ho hned zlákali do svého mužstva - Bohemka ho ani nestihla zaregistrovat...

Přípravné zápasy jsme sehráli v několika menších obcích - vítězství klokanů byla často dvouciferná, zúčastnili se poháru v Žirovnici, kde podlehli Dukle 1:2, nečekaně prohráli i s Motorletem 0:2, chuť si spravili s Mladou Boleslaví - 5:1. Před začátkem ligové soutěže vstoupili úspěšně do Českého poháru vítězstvím 3:1 na hřišti Tábora (vlastní gól, Hamsa a Chlpík). Hlavní sponzor Bohemians - Rank Xerox - podmínil finanční podporu umístěním do 8. příčky v tabulce, které se tudíž stalo cílem klokanů pro tuto sezónu. Bohemce v této době pomáhali finančně nemalými částkami i firmy Škodaexport a Fazak.

Bohemka vyšla před ligou vstříc vršovickým sousedům, jejichž stadión v Edenu procházel rekonstrukcí a umožnila hrát Slavii ligová a pohárová střetnutí v ďolíčku.

Kádr klokanů pro sezónu 1991/92 měl tuto podobu: brankáři Radek Cimbál a Karol Belaník, obrana Libor Čihák, Prokop Výravský, Jaroslav Irovský, Miroslav Chytra, Vladimír Sadílek, Pavel Medynský, Viktor Pařízek, Marcel Litoš, Josef Jindra a Miroslav Mlejnek, záložníci Julius Chlpík, Vítězslav Mojžíš, František Mysliveček, Bohuš Víger, Michal Petrouš, Tomáš Pěnkava, Jaroslav Novotný, útočníci Boris Kočí, Bedřich Hamsa, Jan Sanytrník a Robert Neumann. Trenér Josef Hloušek, asistent Zdeněk Hruška.

Na začátku soutěže jsme přijeli do jižních Čech vyškolit nováčka z Českých Budějovic. Po profesorském výkonu zvítězila Bohemka 2:0 (Mysliveček z penalty a Hamsa), Hamsa si odvezl trofej pro nejlepšího hráče - košík hříbků. Klokani se ale asi těch hub přejedli, protože v dalším kole doma po matném výkonu doma jen remizovali 0:0 s průměrným mužstvem Hradce Králové.

Nadějnější výkon Bohemians předvedli ve 3.kole na Tehelném poli, přesto však se Slovanem Bratislava prohráli 2:3 (Petrouš, Hamsa), i když favoritovi dlouho statečně vzdorovali. O týden později jsme hostili v pražském derby Duklu, bohužel zápas ovlivnily Cimbálovy hrubé chyby, ke kterým se přidala neschopnost něco vymyslet na organizovanou obranu vojáků a výsledek střetnutí byl neslavný - 0:2.

Další vojenský tým Banská Bystrica přijel do ďolíčku rovněž bodovat a bohužel byl také úspěšný - remíza 2:2 (Mysliveček v první půli a Hamsa ve druhé) byla spíše úspěchem klokanů. Herní krize nepolevila - v Českém poháru jsme sice v posledních deseti minutách otočili zápas v Benešově - 2:1 (Hamsa, Jančí), jenže v lize podlehli zaslouženě na Hané Olomouci 1:3 (snížil Kočí) a ještě k tomu přišli na tři zápasy o zbytečně hrubě faulujícího a vyloučeného střelce Hamsu.

Na malátné výkony hráčů Bohemky vedení klubu rychle zareagovalo a dohodlo se se Slavií na hostování dvou hráčů v ďolíčku - klokany se stali František Veselý a Jaroslav Navrátil. Každý líc má ale i svůj rub - k sousedům z Edenu na oplátku přestoupil Michal Petrouš. Nová krev v našem mužstvu ovšem oživení přinesla: V 7. kole k nám přijel sebevědomý Baník Ostrava a přestože vedl v ďolíčku na začátku druhého poločasu už 2:0, nezměrná bojovnost klokanů nakonec slavila úspěch - i v deseti hráčích zápas otočili a zvítězili 3:2 (Kočí, Myslivečkova penalta a Navrátil). Nadšení diváci odměnili mužstvo dlouhotrvajícím skandovaným potleskem, poprvé v této sezóně, ale hráči si ovace opravdu zasloužili.

Elán Bohemce vydržel ještě týden, z horké prešovské půdy jsme přivezli cenné dva body za výhru 1:0 (Veselý) a Vršovice se začaly chystat na 9.kolo, kdy jsme přivítali v ďolíčku rivala z Letné. Utkání se rozhodlo navštívit skoro deset tisíc diváků, Sparta byla velkým favoritem a i když se Bohemka snažila, letenští dvěma góly v závěru prvního poločasu prakticky zápas rozhodli. Druhá půle začala náporem klokanů, byly i šance, které však zůstaly neproměněny a když nám vstřelil třetí branku z jasného ofsajdu Novotný, zápas skončil 0:3.

V Českém poháru jsme si o pár dní později poradili doma s Hradcem Králové v ospalém střetnutí 3:1 (Kočí, Veselý a Mysliveček z penalty). Vedení Bohemky si zřejmě na podzim oblíbilo výměny hráčů - s Chebem bylo dohodnuto, že k nám přijde na hostování zkušený útočník Gabriel Bertalan, na oplátku do posledního Chebu půjdou hostovat Sanytrník s Medynským (zejména odchod Sanitky nesli fandové Bohemky velmi těžce). Další kolo přineslo kýžený efekt, ne však pro Bohemians. Cheb poprvé letos vyhrál, Bohemka dostala nářez v Dunajské Stredě - 1:4 (Kočí). I v 11. kole Cheb zvítězil - 2:0 (branky Mojžíš a Sanytrník - fanoušci Bohemky si rvali vlasy), Bohemka opět prohrála - tentokrát doma s Interem Bratislava 0:2 po špatném výkonu a navíc s obrovskou marodkou.

O kolo později jsme hráli proti Slavii, úředně domácí sešívaní nás hostili v ďolíčku a poprvé se nám vyplatil Bertalan, když srovnal na 1:1. Slavia hrála šedesát minut bez dvou vyloučených hráčů, přesto ji dokázal Kuka dostat do vedení, Bohemka měla neustále platonickou převahu - až výše zmíněný Bertalan si naskočil na Kočího centr a srovnal. Šéf Slavie Boris Korbel, který vytvořil z průměrného týmu mnohamilionovými investicemi aspiranta na titul, byl po tomto nervózním střetnutí velmi rozezlen na sudího Maurera, který však toto utkání před jedenácti tisíci fanoušky opravdu nezvládl. Vyloučení hráčů Slavie kompenzoval výroky v její prospěch, vůbec rozhodoval oboustranně nepřesně.

Jan Sanytrník, do konce podzimní části hostující v Chebu, se oženil. Za svědka mu šel Medynský, a mezi gratulanty byla spousta fotbalových osobností. 13. kolo Bohemce štěstí nepřineslo. Na zasněženém a zmrzlém terénu se zrodila plichta doma s Trnavou 1:1 (Mlejnek), Mysliveček nedal penaltu. V Chebu si Bohemka vše vynahradila - zvítězila 4:2 po výborném výkonu (Kočí, Bertalan, Hamsa, Mysliveček), v týmu domácích nastoupilo pět bývalých klokanů.

Stejně povedeně se nám povedlo zakončit podzimní část - v ďolíčku jsme přejeli tým Vítkovic 3:1 (Bertalan, Veselý, Hamsa). Po podzimní části ligové soutěže figurovala Bohemka na 8.místě, sedm bodů ztrácela na třetí Slavii a čtvrtou Spartu, šest bodů náskoku jsme měli před patnáctými Českými Budějovicemi. Ligu vedl suverénně bez jediné porážky bratislavský Slovan.

Ještě před zimní přestávkou klokani odcestovali na zájezd do Alžírska, sehráli tam výborný zápas s tamějším reprezentačním výběrem - 3:3 (Bertalan, Litoš, Hamsa), podívali se i na Saharu a vůbec jim Alžířané připravili zajímavý program.

Po vánoční dovolené klokani odjeli do zahraničí - nejprve v německém Passau vyhráli kvalitně obsazený halový turnaj a svůj tréninkový kemp rozbili v Piešťanech. Po návratu ze Slovenska se v úvodních přípravných střetnutích absolutně nedařilo (porážka s Břevnovem a Neratovicemi), výsledky dalších utkání už byly naštěstí uspokojivé (výhra nad Kladnem a nad polskou Legnicou). V závěrečné fázi přípravy Bohemians vycestovali do Itálie, kde se střetávali se slabšími celky a vysoko vyhrávali.

A jaké nastaly v Bohemce změny? Mičinec se vrátil ze Španělska, přišel zkušený brankář Juraj Šimurka ze Senice, Klusáček ze Slavie, Ondrejčík z Interu, Kokoška z Chebu a Hrdlička z Vídně. Z hostování přišel zpět Sanytrník. Naopak do mateřských oddílů odešli zpět Bertalan, Veselý a Navrátil. Irovský přešel do Zlína, Chytra do Chebu, Medynský do Pardubic, Pařízek do Benešova, Pěnkava do Mladé Boleslavi a Novotný do Pardubic. Změn tedy bylo požehnaně a k tomu se ještě poroučel z místa sekretáře Jaroslav Houška, který se dostával se svými kolegy do častých sporů, jeho místo obsadil pan Jiří Vopravil. Bohemka získala i dalšího významného sponzora - americkou Crown Colu, jejíž jméno nosila v jarní části na dresech.

V 16. kole jsme jeli do Vítkovic, ve vyrovnaném střetnutí jsme podlehli 0:1. Kvůli mnoha změnám přes zimu výjimečně uvádím sestavu: Šimurka - Mlejnek - Litoš, Výravský - Jindra, Kočí, Klusáček, Mysliveček (Neumann), Kokoška - Mičinec, Sanytrník (Hamsa). Po tragickém výkonu jsme poté doma podlehli 1:2 Českým Budějovicím (Sadílek), objevily se spekulace o prodaném zápase. Před utkáním sepsali hráči klokanů petici, ve které žádali odstoupení nekompetentního výboru. Po zápase podal trenér Bohemky Hloušek výpověď, které předcházela porážka od týmu z jihu Čech, ale rovněž velké neshody s klubovým vedením. Problémy uvnitř Bohemians, vzájemné handrkování mezi členy vedení a fotbalovým oddílem byly s chutí rozebírány v tisku.

V Hradci Králové koučovali mužstvo Zdeněk Hruška s Milošem Beznoskou, ale ani oni nezabránili další porážce 1:3 (Sanytrník). Třetí gól Hradce byl předmětem bouřlivých diskuzí, jelikož pomezní sudí signalizoval ofsajd, Bohemka přestala hrát a Jukl dal pohodlně do prázdné branky. Po odpískání branky rozhodčího Krondla obklopil hrozen zelenobílých hráčů a nepříčetný Šimurka ho málem inzultoval.

V 19. kole jsme doma remizovali s ligovým suverénem Slovanem Bratislava 0:0, po zápase mužstvo převzal známý bouřlivák Jozef Adamec. Pod jeho vedením se zrodila další remíza 0:0, tentokrát na Julisce. V Banské Bystrici jsme o týden později utrpěli porážku 1:2 (Mičinec), po utkání podala Bohemka protest proti jednostrannému vedení zápasu, rozhodující gól ze sporného trestného kopu jsme inkasovali v 92.minutě. Juraj Šimurka opět neudržel nervy na uzdě a pronásledoval rozhodčího Marka až do jeho kabiny.

Slavia nám znovu zapůjčila na hostování Františka Veselého. Ve čtvrtfinále Českého poháru jsme zvítězili v Českých Budějovicích 2:1 (2x Mičinec), jestli to byla oplátka za 17. kolo, kdy u nás Jihočeši vyhráli, bylo předmětem spekulací.

Výhra v lize přišla konečně ve 22. kole - těsně, ale zaslouženě jsme přehráli sebevědomou Sigmu Olomouc 1:0 (Mysliveček). I v dalším kole si Bohemka vyskočila na favorita - z ostravských Bazalů jsme odvezli dva body za výhru 1:0 (Kokoška). Zisk z venku jsme vzápětí prohospodařili doma - nešťastná prohra doma s Prešovem 1:2 (Mičinec) hodně mrzela.

Ještě více bolela porážka o pár dní později - v semifinále Českého poháru jsme hostili Spartu, letenští nás přitlačili na naši polovinu hřiště, ale nemohli na dobře organizovaný obranný val klokanů nic vymyslet. Minutu před koncem si jinak skvělý Šimurka pohrával s míčem v pokutovém území, za zády se mu zjevil Sparťan Němec, míč mu vypíchl a pohodlně skóroval do prázdné branky - 0:1.

Další ligový zápas nás čekal na Letné, se Spartou jsme opět smolně prohráli 0:1, tentokrát vlastním gólem Langa. Ve 26. kole musela Bohemka v ďolíčku vyhrát nad Dunajskou Stredou, jinak by se namočila hluboko do sestupových vod. Dobře to dopadlo - sice zbytečné drama, ale vítězství 4:3 (Hrdlička z penalty, Veselý, Mičinec a Lang) potěšilo. Na slovenských Pasienkách jsme vyválčili bod za remízu 0:0.

Ve 28. kole jsme hostili Slavii, vedli jsme Neumannovým gólem, ale sešívaní zápas otočili a odvezli si oba body - 1:3. O kolo později jsme rozstříleli na Slovensku Trnavu vysoko 5:0 (2x Litoš, Sanytrník, Klusáček a Mičinec), alespoň nějaké potěšení v této sezóně. V posledním ligovém zápase sezóny jsme doma výhrou 1:0 nad Chebem (Mičinec) odsoudili našeho soupeře k sestupu, z výhry se tentokrát ďolíček moc neradoval.

V tabulce jsme obsadili 8. místo, bojům o sestup se klokani vyhnuli, ale svými výkony nenadchli. Spolehlivé výkony podávali v brance Šimurka, v obraně Mlejnek, Litoš a Výravský, záložníci Mysliveček a Kočí, v útoku se prosazovali Sanytrník, Hamsa a Mičinec. Celkově však mužstvo nepůsobilo jako kompaktní celek, změny na lavičce i funkcionářské rošády k nárůstu fotbalové výkonnosti rozhodně nepomohly...