Na Velký pátek přinášíme fanouškům rozhovor se záložníkem Martinem Hálou.
Ke Klokanům se připojil už v závěru loňské sezony, v červnu byl jeho příchod potvrzen. Rodák z Hané prožil obrovskou část života právě v Olomouci, kde dlouhá léta působil. Nyní je držitel stříbra z ME 2011 hráčů do 19 let součástí úspěšného kádru Bohemians. V rozhovoru vzpomněl na dobré i špatné časy na Hané, kde zažil dva sestupy. Řeč přišla také na akademii, kterou provozuje. Rozhovor vyšel již v magazínu Klokan k utkání se Slováckem. Nyní si ho můžete přečíst i na webu.
Do Ďolíčku jsi přišel už v létě, ale o odchodu z Olomouci se povídalo už déle. Dotírala na tebe média ohledně informací?
Už nějakou dobu před tím oficiálním oznámením jsem se v médiích dočetl, že jdu do Bohemky. Vyloženě na mě nikdo nenaléhal, ale pár lidí se mě na spekulace ptalo. Způsobené to bylo i tím, že jsem se pomalu stěhoval pryč z Moravy. Nějaké náznaky, že něco takového proběhne jsem měl, ovšem nemělo to nijak drastické rozměry.
Bohemka o tebe měla zájem už v zimě, ale nakonec se vše domluvilo na jaře. Proč to nevyšlo?
Olomouc se v tabulce nacházela kousek od Bohemky, a tak nechtěla v podstatě posilovat konkurenci. V tom byl problém. Proto mě nechtěli pustit, ačkoliv v Bohemce o mě zájem měli.
Když jsi dal najevo, že chceš na Hané skončit, zaregistroval jsi i další nabídky? Bral jsi je v úvahu?
Seběhlo se to relativně rychle. S partnerkou jsme se dohodli, že jediná varianta, pro nás smysluplná, byla jít do Bohemky. Já sám byl navíc v té době i zraněný. Manažerovi jsem na rovinu řekl, abychom zprocesovali právě přestup sem. Žádnou jinou další variantu jsem ani neřešil.
Po zapojení do přípravy s Bohemkou ses zotavoval určitou dobu ze zranění, v podstatě i v době, kdy jsme bojovali o záchranu. Jaké jsi měl zranění?
Bylo to nějaké komplikovanější, či si prostě vyžadovalo čas na úplné vyléčení?Spíš šlo o to, že se nevědělo, odkud pochází samotná příčina zranění a nedařilo se to léčit dle představ. Navštívil jsem různé doktory v Olomouci, Praze, ale dostal se i k panu Kolářovi. Každý mi v podstatě řekl něco jiného, tudíž i samotná léčba se soustředila na různé věci. Chybělo však to gró, aby mě to přestalo bolet. Stav se sice zlepšoval, ale pod nátlakem určité zátěže se zase zhoršoval. Byl to takový začarovaný kruh, ze kterého jsme neuměli najít cestu ven. Až po dané době se povedl nastolit správný režim. Výrazně mi pomohla také rázová vlna, po níž jsem přestal bolest cítit.
Bohemians - Brno 1:1 (0:0)V Olomouci jsi strávil drtivou část kariéry. Jak bys tuhle, spíš životní kapitolu, shrnul?
Hrál jsem za ní asi od čtyř let. Kdybych to teď měl sečíst, dává to dohromady asi pětadvacet let života. Taková porce v člověku zanechá nějakou stopu. Samozřejmě na působení v Sigmě Olomouc vzpomínám v dobrém. Prožil jsem na Hané krásné momenty. Ať už v samotném mládí, kdy člověk hraje fotbal hlavně pro radost a užívá si ho. Postupně dojdete do věku, v němž si začnete připouštět, že přece jen se můžete stát tím ligovým fotbalistou, a tak si splnit sen všech fotbalistů, když začínají. V dresu Sigmy jsem si připsal první ligový start, premiérový gól, z toho týmového pohledu jsme vyhráli pohár a já pak jel na Mistrovství Evropy. Jediná negativní vzpomínka je můj odchod, jehož průběh bych označil za nešťastný. Jinak na celé angažmá na Hané vzpomínám v dobrém.
Sigma dvakrát spadla o patro níž. Jednalo se o čtyřletý horor? Předtím totiž Olomouc skončila i čtvrtá a jedenáctá, ale najednou 15. místo, druhá liga, znovu 15. místo, druhá liga…
Bohužel jsme si prošli nevydařeným obdobím, které se nám nedařilo prolomit. Těžko se to hodnotí a nějaké objektivní příčiny asi ani říct neumím. Vůbec sestoupit z ligy a následně hrát druhou ligu je ohromně těžké. Naštěstí se to už posléze neopakovalo a upřímně si nemyslím, že by k něčemu takovému znovu mělo dojít.
Můžeš přiblížit tu dobu? Byl šok nejen sestup, ale i vývoj sezony?
Asi nikdo na tenhle průběh nebyl připravený. Jak se člověk dostane do boje o záchranu a nedaří se mu sbírat body, rázem na sebe přímo úměrně vytvoří tlak. Ačkoliv to chcete zlomit a máte ještě lepší hráčskou kvalitu, než konkurenti, najednou to nejde. Poté přijde jeden, druhý, třetí zápas a pro-blémy jsou na světě. Tým neboduje, nedaří se a těžko se z takové situace dostává někam výš.
Bohemians - Brno 1:1 (0:0)Oba sestupy „napsaly” jiný příběh. Jednou jste bojovali právě s Bohemkou na dálku o záchranu, nakonec ten kámen ze srdce spadl právě nám. Podruhé pak s Příbramí, která v posledním kole remizovala bez branek v Jablonci, kde ani jeden tým snad nevystřelil na branku…
V tom prvním případě se to, naštěstí, odehrálo beze mě. Jarní část jsem strávil na hostování v Českých Budějovicích. Sledoval jsem zápas v televizi a nemohl situaci nijak ovlivnit. Osobně mi to bylo líto, neboť jsem věděl, že Olomouc zkrátka do první ligy patří. U druhého sestupu už jsem byl. Hrál jsem také v posledním zápase, kdy jsme doma rozdrtili Teplice tenisovým kanárkem 6:0. Pak jsme si otevřeli noviny a viděli, jak se na fotkách někteří nejmenovaní lidé fotili a smáli se. Ještě jsme se podívali i na statistiky střel na branku, na které to skončilo snad 0:0. Možná 0:1, což byl snad málem vlastní gól. Bylo jasné, že jsme si měli záchranu zajistit dřív a nedostat se do takového souboje. To byla naše chyba. Zápas Příbrami se pak nerozhodl na hřišti.
Po posledním návratu byl vývoj sezony úplně jiný. Olomouc bavila fotbalem a skončila čtvrtá, což znamenalo postup do Evropské ligy. To muselo být jako noc a den. Najednou jste přivítali doma tým jako Sevilla, která se dá označit za mistra této soutěže (celkem šest vítězství)...
Možná to byla odměna za předchozí sezony, kdy jsme právě dvakrát hráli druhou ligu. Šli jsme si za naším cílem, abychom vrátili Olomouc tam, kam patří. Už samotný zápas s Kairatem Almaty představoval pro nás zážitek. Všichni byli nadšení, že hrajeme právě se Sevillou. Já osobně zastával radši názor, že jsme mohli dostat někoho lehčího, s nímž bychom si to mohli rozdat postup. Se Sevillou jsme si pak mohli zahrát v základní skupině. Je to ovšem skvělá zkušenost. Najednou přijedete někam, kde vidíte tu atmosféru, samotný soupeř je ještě o kus dál, to bylo krásné.
Asi se shodneme, že nejpovedenější sezona byla pro tebe ta minulá, vyjmou toho zranění, které se ti přihodilo. Souhlasíš? Našel ti trenér post, který ti více vyhovoval?
Pokud se na to budeme dívat optikou statistik, je tomu tak. Dával jsem góly, cítil se dobře a byl i v širší nominaci na reprezentační sraz. Bohužel i ze zdravotních důvodů se mi na povedený úvod sezony nepodařilo navázat. První tři, čtyři měsíce byly opravdu skvělé. Všechno si sedlo. Dal jsem jeden, dva góly. Padalo mi to tam nejen v zápasech, ale i v tréninku, to jsem dával góly snad úplně ze všeho. Kluci si ze mě i dělali srandu. Z deseti střel jsem dal deset gólů a ani pořádně nevěděl jak. Už jsem byl rovněž i starší, zkušenější a dařilo se nám i týmově.
Nakonec jsi zůstal druhým nejlepším střelcem týmu, když tě o jediný gól předčil Antonín Růsek. Jaké pro tebe bylo sledovat, jednak zápasy Sigmy, ale dlouho i tabulku střelců, v níž jsi byl pořád první?
Abych se přiznal, vůbec jsem to v době, kdy jsem byl zraněný, nesledoval. Svým způsobem jsem si procházel složitějším obdobím. Je hezké se vidět jako nejlepší střelec, ovšem pokud nemůžete hrát, hodně těžko s tím bojujete. Pro mě je i tohle nová informace, ani jsem o tom nevěděl. Myslím, že to není úplně špatná vizitka, být druhým nejlepším střelcem, ačkoliv jsem hrál pouze čtrnáct zápasů. Góly chci dávat i v Bohemce a pevně věřím, že se mi to bude dařit.
Bohemians - Pardubice 2:0 (1:0)Co říkáš na letošní výkony Sigmy? Jak se těšíš, když tam teď přijedeš v roli soupeře?
Jejich výkony byly také jako na houpačce. Chvíli se dařilo, poté zase ne. Teď zrovna chytli šňůru, kdy zvládají body sbírat. Neprohrávali, měli dost remíz, ale před pauzou se jim povedlo i párkrát vyhrát. Bude to každopádně pikantní souboj. Na olomouckém stadionu se mi docela dařilo. Doufám, že to potvrdím i v roli soupeře. Samozřejmě tam pojedu osobně s ambicí, že chceme v Olomouci vyhrát a nedám jim nic zadarmo. Těším se na to, ale nejraději bych byl, kdyby se mi povedlo dát gól a odjeli bychom s vítězstvím.
Zavítal jsi také na Slovácko. Řekni, jak došlo k odchodu do Uherského Hradiště?
Tohle byl takový last minute transfer. Manažer mi na poslední chvíli řekl, že Slovácko potřebuje posílit. Má pozice v kádru Olomouce nebyla natolik dobrá, abych v ní viděl nějaké zápasové vytížení. Přišel jsem do týmu týden před prvním mistrákem. Tým už byl po přípravě a soustředil se na vstup do ligy. V mé roli mladého kluka to bylo těžké. Neměl jsem možnost v přípravných zápasech třeba ukázat, kam se mnou můžou počítat. Nechci říct, že to bylo špatné angažmá. Něco mi to určitě dalo, ale fotbalově mě úplně neposunulo.
Během své kariéry jsi nabyl zkušeností i jinde, než v české lize. Byl jsi členem veleúspěšného národního týmu do 19 let v roce 2011, kdy bylo nad naše síly jen Španělsko. Tehdy tam byl i Adam Jánoš. Jak na tenhle turnaj vzpomínáš? Máš přímo doma nějaký předmět, který ti ho připomíná?
Je to asi můj největší úspěch. Na šampionát jsme postoupili, jak se říká, s odřenýma ušima. Sedli jsme si jako tým a dokráčeli do finále. Po zlatých medailích jsme sahali, ale srazily nás jednak nešťastné branky, současně byla proti i kvalita Španělska. Když se teď podívám zpětně na ten tým, tak právě to rozhodlo o naší prohře. V tu chvíli nám nepřišlo, že stříbro je úspěch. To už tak ovšem bývá. Když jste ve finále, neberete prohru jako úspěch, i když máte na krku medaili.V člověku zavládne zklamání. S odstupem času už to jako neskutečný úspěch vnímá. Sami teď vidíme, jak těžké je, aby se to povedlo našim nástupcům, kteří se to pokoušejí zopakovat. Přeju jim, aby rovněž dosáhli nějakého takového úspěchu. Mám doba pověšenou medaili s dresem, který jsem si nechal od všech členů týmu podepsat. Je to spíš památka. Určitě to není tak, že bych se na to chodil koukat.
Plzeň - Bohemians 1:2 (1:0)Velkou část života jsi prožil v Olomouci a je známo, že nyní žiješ v Králově Dvoře. Jak se ale stane, že se takhle dostaneš na opačnou stranu republiky?
V Olomouci mě nic moc extra nedrželo. Rozhodování bylo vcelku snadné. Neměl jsem na Moravě žádné závazky a můžu říct, že do Králova Dvora mě přivedla láska.
Provozuješ také akademii. Můžeš celý projekt přiblížit?
Partnerka má v Králově Dvoře Základní a Mateřskou školu B-English. Dali jsme dohromady takový projekt, který by měl zaštiťovat veškerou komplexní sportovní přípravu dětí na Berounsku. Nyní jsme ještě ve fázi nějakého rozkoukávání a rozjíždění. Chystáme se na druhý ročník příměstského kempu pod mým vedením. K tomu máme na červen naplánován Hála Cup, což je turnaj základních škol v Berouně. Asi to bych pro začátek zmínil.
Jde o samostatnou akademii na sportovní bázi, nebo to má větší záběr?
Nejblíže to má k fotbalu, ale princip myšlenky je takový, aby to obsahovalo také atletiku a gymnastiku. Měl by to být celkový balíček různých služeb. Chceme také, aby bylo součástí nějaké vstupní vyšetření fyzioterapeuta.
