Virtuální Ďolíček

Do Bohemky přišel ze Zlína s vizitkou trenéra, který to umí s mladými. Sám toto označení nemá příliš rád. Hráče podle věku rozhodně nijak neškatulkuje, chce z nich vytvořit především dobře seřízený tým, který bude soupeře přehrávat vlastní hrou. „Musíme především začít více střílet, s tím tady byly v minulosti velké problémy. Řada hráčů je sice pracovitých, ale některé věci stále řeší jinak, než vyžaduje dnešní fotbal. Spousta kluků má v hlavě navíc určitou nejistotu a my je toho musíme zbavit,“ říká Pavel Hoftych a jedním dechem dodává: „Práce pro Bohemku je pro mě opravdu velká čest. Doufám, že očekávání fanoušků nezklamu. Již teď vůči nim cítím dosud nepoznaný pocit velké zodpovědnosti.“

Mužstvo má za sebou celou herní přípravu a první vítězný soutěžní zápas. Jaké ve vás v tuto chvíli převládají pocity?
„Pocity jsou určitě pozitivní. Sehráli jsme řadu kvalitních zápasů s ligovými týmy jako je Liberec, Mladá Boleslav či Viktoria Žižkov a ani jednou jsme s nimi neprohráli. Na druhou stranu jsem nedokázali porazit některé slabší německé týmy a trápili jsme se i v posledním pohárovém zápase v České Lípě. Každopádně příprava je úplně o něčem jiném než soutěž.“

V obranné fázi nám to zatím vcelku jde. Řadu zápasů jsem odehráli vzadu na nulu. Nula však bohužel často svítila na ukazovateli skóre i u našeho mužstva. Co se s tím dá do začátku soutěže ještě dělat?
„Když to řeknu úplně jednoduše, tak bránit dnes umí skoro každý jouda. Hrát dopředu a střílet branky však vyžaduje již notnou dávku kreativity a umění. Se střílením branek má Bohemka problém dlouhodobě. V loňské sezoně často ani vůbec nestřílela na branku soupeře. Mým úkolem je tento zlozvyk pochopitelně změnit. Na začátku herní přípravy jsme se zaměřili na obranu. Loni se například stávalo, že se oba střední záložníci tlačili dopředu a nikdo je nejistil. To jsme museli změnit. Stejně tak ve hře dopředu byly různé špatné návyky, které teď odstraňujeme. Ten proces v případě ofenzívy je pochopitelně zdlouhavější než u obrany.“ 

V jednom z rozhovorů jste prohlásil, že mužstvo je sice pracovité, ale má špatné herní návyky. Jak dlouho bude podle vás trvat jejich odstranění?
„Každý trenér má své představy o hráčích a jejich úkolech na hřišti. Jak jsem řekl, hráči v Bohemce jsou určitě pracovití a výborně fyzicky připravení. Na druhou stranu jsem měl pocit, že zběsile běhají po hřišti a zbytečně odevzdávají soupeři balony. Svou roli v tom určitě hrál nedostatek sebedůvěry a přílišný pocit zodpovědnosti. Mým úkolem je pracovat s hlavami hráčů, tak, aby hráli zodpovědně a přitom byli uvolnění. Tohle je dnes alfou omegou celého fotbalu.“      

Jedním z důvodů proč jste do Bohemky přišel, byla možnost pracovat s mladými nadějnými hráči. Jak se vám s nimi tedy pracuje a jak vidíte budoucnost těchto klokaních odchovanců?
„Já hráče na starý a mladý rozhodně nijak nerozděluji. Pro mě existují buď dobří nebo špatní fotbalisti a pak ještě hodně talentovaní a méně talentovaní. K těm hodně talentovaným patří určitě Honza Morávek, to je zcela výjimečný hráč. Ostatní jako je Bartek, Škoda, Moravec, Hašek a další jsou talentovaní a mají svůj potenciál. Určitě jsou ochotní pracovat a mají zápal pro hru, některé věci však stále řeší jinak, než vyžaduje dospělý fotbal. Například Honzovi Moravcovi chybí síla v soubojích, mladý Ivan Hašek by měl zase daleko víc využít své dynamiky, být maximálně nepříjemný pro soupeře a hrát podobně jako otec. Každý z těchto hráčů musí zkrátka přijmout roli, kterou po něm chci já. I když to pochopitelně nemůže být nic direktivního, s hráči o jejich roli diskutuji a snažím se je přesvědčit o správnosti mé cesty.“ 

Bývalý trenér Busta v jednom z rozhovorů prohlásil, že velký problém uplynulé sezony byl v nedostatku vhodných tréninkových ploch. Jaká je v tomto ohledu teď situace?
„Já sem přišel ze Zlína, kde jsou podobné problémy, takže jsem byl na tuto situaci připravený. Bohemka vzhledem ke své poloze uprostřed zástavby těžko může mít nějaký velký tréninkový areál jako má Sparta či Slavia. Teď v létě jsme trénovali v Hostivaři a Hrdlořezech, kde se budeme připravovat i nadále. Podstatná změna oproti loňsku spočívá rovněž v oddělení tréninků prvního mužstva a juniorky, připravovat se na hřišti ve třiceti lidech je opravdu neúnosné.“ 

Ve druhé lize nám žádný tým určitě nedá nic zadarmo, každý se na nás naopak bude určitě chtít vytáhnout. Jsme na tuto situace připraveni? 
„Jak jsem už říkal, Bohemka je jen pro silné povahy. S tím tlakem se zkrátka budeme muset vyrovnat.  Jak říkáte, druhá liga nebude nějaká procházka růžovou zahradou. Rozhodně nečekám, že budeme někomu dávat čtyři a více gólů. Ta soutěž bude určitě velice vyrovnaná podobně jako loni až do posledního kola.“

Jakou prioritu přisuzujete poháru ČMFS? V minulosti byl pro trenéry vždy poněkud okrajovou záležitostí. Fanoušci by však určitě rádi slyšeli, že letos budeme brát pohár vážně.
„Tak já beru určitě pohár maximálně vážně a budu v něm chtít uspět. Je to pro nás ideální možnost se poměřit s prvoligovými mužstvy. Na druhou stranu se dá předpokládat, že třeba v brance dostane v poháru před Sňozíkem, který bude s velkou pravděpodobností chytat v lize, přednost mladý Havránek.“

V Bohemce jste už skoro dva měsíce, už se z vás stal klokan se vším všudy? 
„Určitě nemůžu dělat bůhvíjaký jsem Bohemák, když jsem tady sotva dva měsíce. To bych vypadal jako nějaký vlezdoprdelka. Lidi jako jsou Lukáš Přibyl nebo Dalibor Slezák jsou tady už snad 100 let, to jsou opravdoví Bohemáci. Já se tady každopádně budu snažit především navázat na svoje úspěšné působení ve Zlíně a společně se svými spolupracovníky, které jsem si z části vybral, odvést maximálně kvalitní práci. To, abych skákal jako klokan, to si musím nejdříve zasloužit.“

Rozšířenou verzi rozhovoru s trenérem Pavlem Hoftychem najdete v prvním čísle magazínu Klokan.