FK Teplice – překvapivý lídr soutěže
Jan SchlindenbuchV neděli od 17 hodin hraje Bohemka další zápas - na půdě vedoucího celku ligy.
Náš nedělní sok se může pochlubit poměrně bohatou historií. První ligu začal hrát již v roce 1948. Na začátku 50. let sice přišel pád o soutěž níž, ale od sezóny 1964/65 patřil tehdejší Sklo Union Teplice opět ke stabilním účastníkům nejvyšší soutěže. Druhý delší výpadek nastal na začátku 80. let, po dlouhou dobu 16 let se teplický klub pochyboval na hranici druhé a třetí ligy. Zpátky mezi elitu se Severočeši probojovali až v roce 1996. Návrat to byl ovšem impozantní. Za přispění movitých sponzorů vybudovalo vedení velmi silné mužstvo, které obsadilo v sezóně 1998/99 vynikající druhé místo. Od té doby se tepličtí pohybují většinou v horní části ligové tabulky. Posledním větším úspěchem byla bronzová příčka v sezóně 2004/05. Loni skončili svěřenci trenéra Plíška sedmí, ale vyhráli pohár ČMFS.
Do letošního ročníku vstoupili Tepličtí domácí bezbrankovou remízou se Spartou. Bod uhráli i v následujícím kole v Plzni a ve čtvrtém kole doma se Slavií. Všechny ostatní zápasy vyhráli. Velmi cenná jsou zvláště obě poslední venkovní vítězství – na hřišti Brna a Slovácka. Soupeře drtí, jak již bylo řečeno, především rychlým přechodem do útoku. Oba zmiňovaní útočníci – Vondrášek i Mahmutovič – si rozumí s balonem ve vysoké rychlosti a nebojí se soubojů jeden na jednoho. Výbornými přihrávkami ze zálohy je zásobuje Vachoušek a nestárnoucí Verbíř. Poněkud překvapivě pouze z lavičky náhradníků sleduje poslední zápasy velká ofenzivní naděje Jakub Mareš, o kterého měla v minulosti eminentní zájem i Sparta. Možná doplatil na vypadnutí teplického mužstva v kvalifikaci o Evropskou ligu. Bezprostředně po vyřazení od izraelského týmu cestou z Tel Avivu hrozil šéf klubu Hrdlička velkou čistkou. Ta se zatím díky výborným výkonům mužstva v lize odkládá. Navzdory výsostnímu postavení Severočechů v tabulce zůstává klubový šéf klidný: „Pohled na tabulku je příjemný, ale nic to se mnou nedělá. Už jsem to v Teplicích zažil a zůstávám absolutně v klidu. Rozhodující bude tabulka po třicátém kole.“
Před dvěma roky jsme oba zápasy s Teplicemi prohráli, aniž bychom vstřelili jediný gól. Na podzim skončil zápas na Stínadlech naší porážkou 2:0. Takzvaně hotovo bylo už po 8 minutách hry. Oba góly padly po naší pravé straně. Poté jsme se sice dostali více do hry, po přestávce si vytvořili i šance, ale urputná snaha ke vstřelení branky nevedla. Na jaře v Ďolíčku jsme v existenčním zápase, který mohl odvrátit náš sestup, prohráli opět 2:0. Celý zápas jsme se sice hnali dopředu, ale naši hru brzdila řada nepřesností. Tepličtí, kterým v té době už více méně o nic nešlo, pouze čekali na chyby a trestali – obě branky nám vstřelili po rychlých kontrech.